POKÁNÍ

Život moudrého člověka vyrůstá z jeho spolupráce s Hospodinem. Člověk vyjadřuje svou lítost a kajícnost, protože v jeho způsobu jednání a smýšlení rozhodně není všechno v pořádku. Považuje se za samozřejmé, že každý člověk je před Bohem hříšník. Co si počít, když se v nás začne projevovat rozkladná přítomnost hříchu? Sirachovec to říká bez obalu a zcela jasně: "Obrať se k Pánu a zbav se hříchu" (Sir 17,20). Prvním krokem je upustit od hříšného jednání či smýšlení. Tak se začíná cesta návratu k Bohu, která se nazývá obrácení. V hebrejštině obrácení (šubh) označuje změnu směru putování, opuštění nesprávné cesty a zamíření k Bohu. Hříšník je jako mrtvý člověk, který není s to velebit Hospodina. Podle starověkého pojetí existoval v podsvětí pouze stín života a to, co zbylo z člověka, nebylo schopno vzdávat Hospodinu chválu. Takový stav se nemohl nazývat životem v pravém slova smyslu, protože pravým účelem naší existence je chválit Hospodina. Právě z tohoto důvodu prosí žalmista, aby ho Bůh vysvobodil z propasti smrti, jedině tak ho totiž bude moci dále velebit a chválit (srov. Ž1 88,11-13).

Kajícímu se hříšníkovi Hospodin dopřává své odpuštění. Člověk ale na odpuštění nemá nárok, je to projev Boží svobody a jeho milosrdenství. "Jak veliké je milosrdenství Páně a shovívavost s těmi, kdo se k němu obracejí!" (Sir 17,24). Člověk dobře ví, že je jenom "prach a popel", nic si nenárokuje, všechno je nezasloužený dar. Velikost člověka spočívá v tom, že pokorně doufá a očekává projev Hospodinovy velkomyslnosti.

Pokoru mnohem snáze získávají chudí než bohatí. Chudí totiž mají nedostatek prostředků, což je vede k tichosti. Bohatí se kvůli nadbytku velmi snadno stávají arogantními. Nemůžeme ale popírat, že u mnoha majetných lidí se setkáváme s ochotou k tomu, aby svého majetku používali nikoli k pyšnému vypínání, ale k dobročinnosti. Takoví majetní pokládají za zisk, když mohou druhým pomáhat v nesnázích a ulehčovat jim jejich utrpení...

Blažená je ta chudoba, která se nedá spoutat láskou k časným dobrům, nýbrž bezmezné touží po pokladech v nebi. Příklad takové velkodušné chudoby nám nabízejí apoštolově, kteří následovali Pána. Na Pánovo zavolání opustili všechno a z lovců ryb se stali rybáři lidí (srov. Mt 4,19). Svým kázáním přivedli ke stejné dokonalosti mnohé jiné. To byla doba, kdy o prvních synech církve platilo, že měli "jedno srdce a jednu duši" (Sk 4,32). Opustili své majetky a obohacovali se věčnými dobry. To bylo možné díky vskutku duchovní chudobě. Z apoštolského kázání se naučili radosti z toho, že neměli zhola nic, a především z toho, že spolu s Kristem jim patří všechno. To je krásně patrné na Petrovi, který, když vcházel do jeruzalémskému chrámu, byl žádán o almužnu a odpověděl: "Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského - vstaň a choď!" (Sk 3,6). (Lev Veliký, Promluva o blahoslavenstvích XCV, 2n, PL 54, 462).

Pane, osvoboď mne od mylného domnění, že je se mnou všechno v pořádku, od podceňování závažnosti hříchu. Lidé přece tak často říkají: "Co je na tom zlého?" - "Tak to přece dělají všichni." Kéž neodkládám do nekonečna přiznání a vyznání své viny. Když to neučiním, bráním přístupu tvého milosrdenství. Ztrácím tak čas a zůstávám zajatcem hříchu, nemohu kráčet cestou pravé svobody.

Pane, pomoz mi rozvíjet prostou spiritualitu celníka, abych spolu s ním dokázal říkat: "Bože, smiluj se nade mnou hříšným." Kéž si dokáži uchovat důvěru k nebeskému Otci, jenž je stále hotov odpustit, protože si nepřeje smrt hříšníka, nýbrž chce, aby se obrátil a žil (srov. Ez 18,23). Jakmile zakusím tvé odpuštění, kéž jsem i já ochoten odpouštět, protože právě tak se osvobozuji od zášti, ducha pomsty. Tento postoj pak druhým napomáhá k tomu, aby i oni došli pravé svobody.

Pane, osvoboď mne od vlastnického přístupu k věcem, který vede k závislosti. Dopřej mi moudrost uvážlivého používání věcí, abych na ně pohlížel jako na prostředky, které pocházejí od tvé prozřetelnosti a které mi mají pomáhat v dosahování pravého cíle, jímž jsi ty spolu s Otcem a Duchem svatým.